Šipín
Osada Šipín má dnes čtyři čísla popisná (bývalou faru, bývalou školu, bývalou myslivnu a kostel). Část osady, obývané převážně Němci, zanikla po roce 1945. V r. 1838 je v Šipíně zmiňováno 6 stavení a 41 obyvatel, byla zde navíc hospoda.
Kostel sv. Barbory na Šipíně pochází z poloviny 14. století. První zmínka o šipínské plebánii je z roku 1352. Na konci 14. století vlastnili podací právo ke kostelu bratři Jan, Jetřich a Půta z Gutštejna. Počátkem 15. stol. měli patronát rytíři z Prostiboře sídlící na nedaleké Pakoslavi. Na počátku 18. stol. byl kostel značně zpustlý. Dnešní podobu získal při přestavbě z roku 1709. V letech 1991 – 1995 proběhla za finanční podpory německých rodáků zásadní rekonstrukce.
V r. 1752 byl při kostele zřízen domek kostelníka a v roce 1857 získal Šipín samostatnou faru. Z prostředků náboženského fondu zde byla v r. 1788 postavena škola, o sto let později přestavěna.
Ve druhé polovině 18. stol se stal Šipín oblíbeným poutním místem – a to zejména díky zázračnému prameni vyvěrajícímu v serpentinách silnice pod kostelem. Voda ze Svaté studánky měla léčit hlavně nemoci očí a pohybové ústrojí. Poutě, kterých se zúčastňují především němečtí rodáci, byly obnoveny po roce 1990.
Milan Caha: zdroj: Umělecké památky Čech P/Š svazek třetí, Academia, 1980 a tabule naučné stezky, 23.10. 2007
Šipínské hradiště
Poprvé se o hradišti zmínili L. Franz a C. Streitová r. 1933, když při stavbě školy objevili keramické střepy. V roce 1935 L. Bittner datoval hradiště do 10.–13. století podle keramiky nalezené při výkopu vodovodu. D. Baštová a J. Bašta provedli v letech 1982–83 povrchový průzkum a kromě raně středověkých střepů našli i keramiku z pozdní doby bronzové. Dodnes není jasné, ke které fázi osídlení lokality patří pozůstatky opevnění.
Hradiště leží 430 metrů n. m. na ostrožně, kterou obtéká na západě a severu Úterský potok. Na jihu a severovýchodě je od okolního terénu oddělena roklemi. V nejužším místě šíje na východě byl příkop a první příčný val, zachovaný v délce 8 metrů. Val se pak otáčel k západu a po severním okraji ostrožny vedl k druhému příkopu. Plošina o rozloze 1,5 ha byla obehnána obvodovým valem. Dnes stojí v prostoru hradiště kostel sv. Barbory, fara, bývalá hájovna a škola.
Ivka (V. Čtverák, M. Lutovský, M. Slabina, L. Smejtek: Encyklopedie českých hradišť, Libri, Praha 2003), 14.8. 2007
odkaz na internet: (http://www.hrady.cz/index.php?OID=5576)